"Seveřani" nám servírují jednu pecku za druhou!

Naposledy, když jsme byli ve filmovém klubu na islandském filmu (myslím, že to byl film Bílý bílý den), uvaděč se nezapomněl zmínit o tom, jak často si do filmového klubu islandské filmy vybíráme a povzdechl si, že by ho zajímalo, jestli se na jejich filmových klubech také tak často hrají české filmy:-D :-D :-D no myslím, že by nás ta skutečná statistika zamrzela, ale právem...

Island nám totiž servíruje jednu filmovou pecku za druhou: Žena na válečné stezce, Daleko od Reykjavíku, O koních a lidech, A dýchejte klidně...

Podobně jako další "TOPovky" ze severských zemí: Nejhorší člověk na světě, Persona non grata, Naděje, Rytíři spravedlnosti, Srdcová královna apod.

Na rozdíl od českých filmů mi ty severské připadají relevantnější a autentičtější - na příbězích běžných lidí odkrývají velkolépá témata, která jsou často velmi aktuální. České filmy jakoby zamrzly v čase nebo co...

Zajímavosti:

• Žena na válečné stezce vyhrála naší anketu domácího filmového klubu.

• Ve filmu Daleko od Reykjavíku se odehraje scéna s mlékárenským vozem, která mi připoměla podobnou scénu s hovnocucem ve filmu Anežka, který je tematicky velmi blízký.

• Film Persona non grata je jeden z nej filmů, co jsem viděla loni na filmovce.
  

• Jestli si vzpomínáte, jak Han Solo zachránil Luka Skywalkera na ledové planetě Hoth ve SW (Imperium vrací úder), budete mít při koukání na film O koních a lidech pravděpodobně déjà vu... 

Pete (csfd) v recenzi na film Naděje píše: "Nevím, jak to ti seveřani dělají, ale zase mě dostali - pod chladnou kůží jim pulsuje nálož citů",,,,,,,je to tak!!! ;-)