KVIFF 2022 - trocha zklamání, ale mnoho námětů k vidění...

Z filmů jakoby zmizela originalita - podobná témata, podobné zpracování (viděla jsem několik filmů, o kterých by se dalo říci, že je jeden remakem druhého). Nechci působit jakkoli puritánsky, ale v jednu chvíli jsem si říkala, že to, že se ve filmu vyskytuje mnoho sexu a násilí, vztahové trojúhelníky a homosexualita, ještě z filmu nedělá dobrý film... Nic proti výše uvedenému, jsou to nosná témata mnoha mých oblíbených filmů, ale samo o sobě to podle mě nestačí.

Letošní KVIFF byl tedy trochu zklamání. Zpočátku proto, že po velmi příjemném loňském (covidovém) ročníku, byl letos zřejmě hlad po filmech takový, že se v sobotu 2. 7. téměř na nic nedalo dostat...(na to si ale návštěvník vždy brzy zvykne a většinou se to i postupně zlepšuje...)

Nicméně, jak už jsem naznačila v úvodu, zklamaly mě i filmy... Možná jsem měla jen smůlu na výběr projekcí, to nevím.... Ale vždy jezdím z festivalů nadšená (ať už z Varů či z Uherského Hradiště), vždy plná zažitků a často s pocitem, že jsem byla svědkem něčeho mimořádného... Letos to necítím - a musím s politováním oznámit, že jediný originální snímek, který jsem ve Varech viděla, byl v rámci krátkých studentských filmů...a to mi připadá trochu smutné.

Naštěstí byl do programu zřejmě přidán (protože v papírové verzi programu nebyl) film Blízko, takový "emocionální doják" (v dobrém slova smyslu), o blízkosti, ztrátě, vině a odpuštění. Díky za něj, protože jinak letošní festivalové filmy (které jsem viděla), jen klouzaly po povrchu nebo byly strašně naturalisticky odosobnělé a jediný film, který nás vybudil k diskuzi byl již zmiňovaný studentský film Babinec (a možná ještě film Žena, muž a dítě). Prý ale změním názor (a prý budu nadšena), až uvidím např. filmy: Zkouška umění,  Trojúhelník smutku nebo Hodně štěstí, pane Veliký, tak doufám, že se mi to brzy podaří;-)

Poznámky k filmům:

Amerika (2022)

Na zacatku jsem mela pocit, ze se divam na remake Cukráře, pak se to ale zlepsilo... a byl to rozhodne jeden z tech lepsich snimku na festivalu. Reziser si hraje s barvami i elementy (kazda postava ma svou barvu, resp. svuj element). Hrdinsky "americky" konec jedne z hlavnich postav mi moc nesedl, ale sedi to k nazvu...

Ba-binec (2021)

KVIFF 2022 v ramci prvniho podani (studentske kratke filmy). Za me zatim nejlepsi film festivalu. Pri diskuzi jsem zjistla, ze prijeti zenskym publikem bylo mnohem lepsi nez muzskym... 3 pribehy - neopetovana laska, sesterstvi a "materstvi" a "zenske' pomluvy. To vse behem 20 minut vyborne graduje. Reziserka, v souladu s tematikou jednoho z pribehu, zakoncila provolanim: "Svobodne potraty pro vsechny". Po filmu jsme jeste dlouho diskutovali - diskuse se nakonec tocila hlavne kolem damskych toalet a front, a hlavne diskriminace s tim spojene - napr. ze byva vice kabinek pro muze na stadionech (kde se pak krome sportovnich utkani konaji tez koncerty, ci predstaveni), ze je casto vice kabinek pro kluky na skolach (kde pak damske zachody byvaji vyuzivany nejen studentkami, ale i prevazne zenskym sborem), ze je na vetsine mist stejny pocet kabinek pro muze jako pro zeny, prestoze muzi maji navic pisoary, vhodnost zavedeni univerzalnich zachodu apod... Nic z toho se ve filmu neresilo, naopak fronta se zde nezdala ani zdaleka tak dlouha, jak realne byva, ale i tak reziserka vyberem lokace rozvirila myslim nejednu zajimavou diskusi...

Axiom (2022)

Ale jo... odlehceny film o chorobnem lhari. Bavilo me zamyslet se behem filmu nad tim, jak funguje komunikace... Mezi "depresivnimi" filmy na festivalu celkem mile odlehceni...

Vzdáleni (2022)