Jedna plus jedna rovná se dva? aneb můj "myšlenkový gejzír"

Jedna plus jedna rovná se dva...proč? To mě vždycky zajímalo, už jako malé dítě.

Částečnou odpověď jsem dostala na základním kurzu algebry, kde jsem se dozvěděla, že se jedna plus jedna může rovnat dvěma, ale ne nutně (tím nemyslím samotnou problematiku definice či přímo existence přirozených čísel, mluvím například o cyklických grupách zbytkových tříd). Však to "modulo" znáte - když prožijete celý den, tedy 24 hodin a přidáte k nim další jednu hodinu, nepočítáme to jako 25. hodinu. Počítáme to jako první hodinu nového dne...

Trochu odbočím a dovolím si zde poznámku, kterou často slýchám o porovnávání mužů a žen (skoro jako z hodin algebry o cyklických grupách:-)). Prý muži jsou "lineární" - mají jasný cíl. A naopak "cyklické ženy" se neustále "točí" v kruzích svých period... Jako fakt? No, vzhledem k tomu, že jako žena mám s "každoměsíčním" hormonálním kolotočem své zkušenosti, něco na tom trochu asi bude... Nedávno jsem viděla v nějakém dokumentu (myslím, že to bylo na Netflixu) endokrinoložku, která vysvětlovala, že hormony silně ovlivňují chování žen i mužů, jen to u mužů (na rozdíl od žen) neprobíhá cyklicky (a je u nich tedy působení hormonů (například testosteronu) vlastně nepředvídatelnější...)). Nenechejme si tedy namluvit, že by snad v této souvislosti existovalo nějaké znaménko nerovnosti, tedy, že by v tomto případě "cykličnost" nebo naopak "linearita" měla navrch (jak si to myslí třeba jeden můj kolega*) :-D. Navíc dovedu-li svůj myšlenkový gejzír až do absurdna a opět si vzpomenu na hodiny algebry - jak spolu úzce souvisí cykličnost a konečnost...tak myslím, že je cykličnost vlastně velmi přirozená věc (vzhledem k tomu, že je nakonec každý život, ať už ženský či mužský, konečný...).

A když už jsme u toho absurdna, tak si dovolím ještě jeden takový abstraktní myšlenkový veletoč a uvědomím si, že v některých případech ta konečnost zase až tak přirozená být nemusí. Neboť dle jedné moc krásné teorie, která vlastně také navazuje na "naší rovnici": 1+1=? můžeme z jedné koule poskládat dvě úplně stejné;-) a tento proces opakovat a opakovat a opakovat..,:-D Stačí jen otevřít mysl Banach-Tarského paradoxu,..Jo, jo, škoda, že je tento sen mnoha vlastníků zlatých cihliček pro nás v praktickém životě "zatím" nedosažitelný....;-).

A tak se ještě jednou vraťme k naší rovnici na trochu "osobnější hladině". Kdysi jsme s přáteli posílali přání k svatbě kamarádovi a někomu přišlo vtipné napsat tam jedna plus jedna rovná se tři. Myslím, že každý chápe, že je to narážka na případné děti. Ale je tomu opravdu tak - získává člověk svatbou a partnerstvím vždy automaticky něco navíc? Bez ohledu na zjevné přínosy se mi zdá, jako bych životem ve vztahu zároveň i něco ztrácela. Jako bych nebyla celá - najednou je jen my. Samantha jednou v Sexu ve městě říkala, že muži přemýšlí ve vztahu jako já, ale ženy přemýšlí ve vztahu jako my. Je toto opět doklad toho odlišného (cyklického a lineárního) přemýšlení nebo je to jen další stereotyp čekající na vyvrácení? To nevím, jen cítím jako kdyby tím, že jsem ve vztahu, mou osobnost někdo vynásobil konstantou 0,8. Ale kam se podělo těch 20% mé osobnosti?

* který často vysvětluje větší zastoupenost mužů ve vedoucích pozicích "emocionální labilitou" žen. Říkal to tak často, až se mi ten jeho názor na chvíli zaryl pod kůži. Ovšem stačila účast na několika poradách vedoucích zaměstnanců (mužů) a tento názor se mi záhy podařilo zapudit:-D.