Jaký tvar má smutek?...Triangle of sadness (2022) 90%

Když jsem se ve Varech na Trojúhelník smutku nedostala, říkala jsem si (vzpomínajíc na Čtverec), že už si tedy počkám na Kruh:-)

Ale nakonec jsem si nadělila Trojúhelník smutku k Vánocům.....

Östlundova hořkosladká podívaná o nevyhnutelnosti "nespravedlivé" společnosti mi v lecčems připomněla Goldingovu knihu Dědicové (paradoxně ani ne tak Pána much), ovšem možná s méně "nihilistickou" kritikou člověka (jako druhu). 

Po přečtení několika recenzí na ČSFD jsem si uvědomila genialitu režiséra, kterému se, tentokrát v mnohem zábavnějším kabátku než tomu bylo u Čtverce, povedlo natočit kritiku všeho a všech, která je ovšem divácky tak přístupná, že může být zjevně vyložena i jako kritika ničeho a nikoho (tím mám na mysli to, že si někteří diváci ve snímku zvládli najít kritiku vždy právě toho, co hledali). Což je o to zajímavější, že se mi zdál snímek tematicky celkem koherentní, v druhé části dokonce až zbytečně verbálně explicitní a repetitivní.

Ale k samotnému hodnocení - první část byla skvělá, druhá a třetí část přehnaně dlouhá...ale film tak krásně drží pohromadě, že mu ten vlastně dost neoriginální základní příběh o ztroskotání a "výměně" rolí (na kterém je ovšem vystavěna "inteligentní satira" s mnoha originálními nápady) odpustíte....90%