Hrdina (2021) - to byl tedy pořádný antihrdinský film!...80%

Zase to byl typický Farhadi - morální dilemata a pomalé záběry, které Vás ale ani trochu nenudí, naopak napjatě sledujete do poslední minuty. Tento film nebyl výjimkou ani v tom, že mě Farhadiho hrdinové (tedy hlavně ti mužští) vždy dost iritují. Mám podezření, že v nich skrývá cosi autobiografického. U Rozchodu Nadera a Simin se mi líbilo, že tam byla "silná ženská hrdinka", ale tady se opravdu všechno točí jen kolem hlavního představitele (alias "všichni mi ubližují a já za nic nemohu") a tím to bylo o to víc iritující. Navíc byli v tomto filmu svým způsobem antihrdinové snad všichni....

Hodně to tu srovnávají s bulharskou Slávou, což je můj oblíbený film na podobné téma. Nicméně ty filmy ve mě vyvolávaly úplně jiné pocity a hlavně otázky. V bulharském filmu mnohem snadněji soucítíte s hlavním hrdinou, protože se mu děje objektivně "nezasloužené" příkoří (na rozdíl od Hrdiny). V tomto je možná film Hrdina i barevnější, že ukazuje právě tu iritující nedokonalost každého jednotlivce - tedy ne "jen" boj jednotlivce s nespravedlivým systémem. Dále, opět v porování s bulharským snímkem, sociální sítě vychází u Farhadiho vlastně v mnohem pozitivnějším světle (mají zde samozřejmě ohromný (a často negativní) vliv, ale ve své podstatě vždy jakoby napomáhají odhalení "pravdy")...

Farhadi rozehrál neuvěřitelný "cirkus" otázek...zda je glorifikovatelné to, co by mělo být normální...zda potřebujeme diplom pro potvrzení, že jsme dobří lidé...nakolik je "slabošství" hlavního hrdiny v každém z nás?