Pozdrawiam wszystkich do Czech z Polski

Letos jsem se vydala "učit" do Gdaňsku. Nebyl to čistě náhodný výběr, ale chtěla jsem navštívit svou kamarádku Alex, se kterou jsem byla kdysi (před 8 lety) na erasmu v Belgii.
Zatím si to tu užívám, i když kdybych tu neměla Alex, asi by byl dojem trochu jiný.

Mám štěstí, že jsem přijela zrovna v období oslav výročí Solidarity (viz fotky) - takže jsou všude různé akce, přes víkend zdarma MHD, otevřená muzea nebo dokonce workshopy vaření čečenských pirohů.

Jinak klasika: první noc jsem vůbec nespala, protože jsem tu bojovala s hlučným větrákem a pojistkami (budu vyprávět). A ještě se mi nepodařilo zaplatit ubytování (pokaždé když se o to s paní domácí pokusíme, buďto mi ta její mašinka napíše, že mám špatný pin (což nemám) a nebo to pin vezme, ale na konci to vypíše nějakou chybu). A když jsem zkusila bankomat, tak po mě chtěl poplatky za převod měny (což jsem teda ještě v zahraničí nezažila). No myslím, že už se tu trochu bojí, že jim uteču bez placení. A v bufetu na univerzitě si mě pojmenovali: paní z česka, co nejí maso:-).

Na univerzitě umí všichni dobře angicky, takže žádný problém, což se ale nedá říci o jakémkoli jiném místě (nejraději by tu se mnou mluvili rusky, ale nakonec berou zavděk i češtinou). Výuka byla vtipná, studenti se trochu styděli mluvit anglicky, ale jinak pro mne bude návrat k našim studentům velmi těžký. Mám tu přímo studenty matematiky, takže jsem to čekala, ale i tak je překvapující, když všichni všechno hned pochopí, ptají se vyloženě k věci a otázka, zda už můžu smazat tabuli, jim připadá vyloženě směšná (vzhledem k tomu, že jsou zvyklí na mnohem rychlejší tempo).

Alex je super, vůbec není poznat, že jsme se tolik let neviděli, akorát mi často musí některé naše zážitky z Belgie a Francie připomínat, protože já si už pamatuji pramálo...Ale možná ten Alzheimer nakonec nebude tak špatný, člověk jakoby to zažíval znovu...